Husovický sbor dobrovolných hasičů slaví 140 let

K založení Sboru dobrovolných hasičů v Husovicích "dopomohl" rok 1872, kdy časté požáry v obci vedly k příkazu okresního hejtmanství, aby obec zakoupila řádnou stříkačku. Dvoukolová sundavací stříkačka byla nakonec pořízena až v roce 1876 a více méně byla na dva roky odložena ve staré německé škole na Cacovické. Díky ochotným bratrům Josefovi a Aloisovi Urbánkovým, kteří se stříkačky ujali, vyčistili ji a uvedli do provozuschopného stavu, dal starosta obce Jan Kalouda vycvičit pár schopných občanů tak, aby dokázali stříkačku bezpečně obsluhovat. I přesto však první cvičení v červnu 1879 skončilo fiaskem a u stříkačky zůstali jen mokří a zablácení bratři Urbánkové. Dalším pokusem k založení zdejšího dobrovolného hasičstva byl úspěch při hašení požáru v Židenicích, kterému ovšem předcházelo svízelné brodění přes řeku Svitavu za současného posměchu přihlížejících spoluobčanů. Husovická stříkačka však výrazně pomohla při lokalizaci požáru. Ani tento nesporný úspěch ale k založení sboru nevedl. A tak Hasičský sbor v Husovicích byl založen po několika neúspěšných pokusech teprve 19. září 1881, v době, kdy Husovice byly ještě samostatnou obcí nespadající pod Brno. Na ustavující valné hromadě bylo 23 členů a starostou sboru byl zvolen Eduard Kalous a oba bratři Urbánkové se stali členy prvního šestičlenného výboru.

Během svého sto čtyřiceti letého působení sbor vzkvétal, ale samozřejmě měl i krizová období. První krize přišla již po dvou letech od založení, kdy sbor měl dokonce již vlastní cvičiště, ale neustálé střídání funkcionářů vedlo k útlumu činnosti. Oživení přišlo až s hasičským cvičitelem z Králova Pole, který vycvičil jak funkcionáře, tak řadové členstvo. A koncem 19. století měl sbor novou čtyřkolovou stříkačku, hasičské skladiště i dvoupatrové leziště. Husovičtí funkcionáři se stali i zakladateli Hasičské vzájemné pojišťovny, která za První republiky patřila k těm nejvýznamnějším.

Počátkem nového století se mezi členy začala uměle šířit germanizace, na které se také podepsal nezájem místní obce o sbor. Teprve v roce 1907, kdy vedení sboru opět přešlo do českých rukou, se obec rozhodla sbor podpořit 400 korunami na rok. Velkým příznivcem hasičů byl tehdejší starosta obce Jan Kachlík, na jehož popud se obec zavázala postavit k 30. výročí založení sboru novou zbrojnici (na dnešní Netušilově ulici), která byla slavnostně otevřena v roce 1912 a stojí doposud. O sto deset let později současný starosta městské části Brno-sever, pod kterou husovičtí hasiči spadají, Martin Maleček, taktéž velký příznivec hasičů, se nemalou měrou zasadil o kompletní rekonstrukci této již pomalu chátrající zbrojnice. A tak při letošních oslavách 140. výročí založení sboru díky neocenitelné podpoře obecního úřadu a Magistrátu města Brna budeme moct našim spoluobčanům představit zcela nové a moderní zázemí pro naše hasiče.

V roce 1912 se vedle nové zbrojnice stal chloubou sboru i 23 metrový žebřík, který byl toho času nejvyšší v Brně. K zamýšlenému zakoupení moderní parní stříkačky však již nedošlo - vypukla 1. světová válka, která měla za následek úbytek členské základny a tedy i další ochromení činnosti.

Se vznikem samostatného Československa se začal znovu rozvíjet i husovický sbor, který veškeré staré zařízení nahradil novou, na tehdejší dobu velmi kvalitní výzbrojí a v roce 1930 již sbor vlastnil dokonce tři automobilové stříkačky.

Po 15. březnu 1939 přišlo další těžké období. Zatýkání, popravy či koncentrační tábory se nevyhnuly ani husovickým hasičům, stejně tak nebyla ušetřena zbrojnice, která koncem války dostala přímý zásah při bojích v Husovicích a většina majetku byla zničena. Čas na sebelítost nebyl, protože husovickým hasičům přibyla nová povinnost, postavit samaritánskou hlídku starající se o navrátilce z koncentračních táborů a nucených prací z Německa. Tuto hlídku tvořily převážně dívky, které přešly k hasičům po zrušení skautské organizace. A mužská část sboru uvedla do provozu převozní sanitku, která sloužila všem spoluobčanům až do roku 1951.

V tomto roce byla uzavřena stále trvající družba s Dobrovolným a záchranným sborem z Bratislavy-Niv, o kterou se významně zasloužil dlouholetý velitel husovického sboru Ludvík Minařík. Během jeho velení se rozvíjela nejen družba, ale i spolková činnost jako taková se těšila značnému zájmu husovických občanů. Hasiči se věnovali v rámci prevence přednáškám, asistenčním službám, preventivním požárním prohlídkám a pořádali pro širokou veřejnost i kulturně společenské akce. Rozvíjel se ale také požární sport a především husovické ženy byly na tomto poli úspěšné a získaly prvenství i v celorepublikový závodech. Členové sboru odpracovali řadu brigádnických hodin při opravách vozového parku i dostavbě zbrojnice. V těchto letech byla svépomocí vystavěna 15 metrová věž na sušení hadic a realizovala se nadstavba dvorního křídla budovy. Vedle všech těchto aktivit prokazoval sbor svoje kvality i při velkých požárech jako byl například požár v Televizním studiu Brno nebo v brněnských teplárnách. Jak důležitý pro sbor byl právě tento velitel, se ukázalo po jeho úmrtí v prosinci 1979, kdy činnost i prestiž sboru pozvolna upadala.

Po téměř osmi letech stagnace byl v roce 1987 Obvodním národním výborem Brno III jmenován současný velitel sboru Antonín Pivoňka ml. A s ním přišlo další oživení každodenní činnosti. Začala se především doplňovat a modernizovat technická výbava mužstva včetně dýchací techniky či vyprošťovacího zařízení, pořizovala se kvalitní výstroj členů. Postupně byl repasován nebo zcela obměněn veškerý vozový park. V neposlední řadě kladl velitel sboru vždy důraz na odbornou přípravu a důkladný výcvik všech aktivních členů zásahové jednotky.

Toto vše přispělo k tomu, že husovický sbor byl už v roce 1993 začleněn do Integrovaného záchranného systému. Z 24 brněnských sborů jich bylo vybráno pouze pět, které byly do tohoto systému zařazeny jako JPO III. Jednotka nezasahuje pouze u požárů, ale především má za sebou řadu technických zásahů, kterých neustále přibývá, a to i mimo město Brno. Nemalou práci odvedli husovičtí hasiči při prvních velkých novodobých povodních v Troubkách nad Bečvou v roce 1997. V srpnu 2002, kdy byly protrženy provizorní hliněné hráze u Terezína, pomáhali v Nových Kopistech, aby o pět dní později už jeli na pomoc zaplavené Praze.

Výčet všech zajímavých, složitých či nebezpečných zásahů by byl opravdu dlouhý. Mezi poslední značně náročné zásahy se řadí ty z letošního přelomu června a července. I přestože jednotka byla zhruba od poloviny března vyřazena z akceschopnosti kvůli celkové rekonstrukci hasičské zbrojnice, byli naši hasiči vysláni odklízet následky ničivého tornáda na Hodonínsku. Postupně v průběhu 7 dnů provedli v Lužicích 20 technických zásahů. Právě zde se naplno osvědčilo kvalitní a různorodé vybavení naší jednotky, bez něhož by část zásahů nebylo možno provést.

Závěrem přikládám ještě několik suchopárných čísel, které však mohou napovědět více než celý tento příspěvek o činnosti dobrovolných hasičů z Husovic. V novém miléniu od roku 2001, tedy za uplynulých 20 let, nahlásili "kluci" na hasičce 5.572 nočních či denních služeb, při kterých společně odsloužili 222.911,5 hodin a byli povoláni k 897 zásahům, přičemž požárů bylo něco málo přes 500...

Sto čtyřicet let je více než jeden lidský život. Za tu dobu řadami husovických hasičů již prošlo a potkalo se několik generací, a protože dobrovolnické činnosti bude zapotřebí stále, věříme, že ani náš sbor nezajde na úbytě a najdou se další a další následovníci, kteří se budou chtít podílet na záchraně životů i majetku všude tam, kde to bude nutné.